Tesařství – Mistr tesař.
Zednictví – Mistr zedník.
Pokryvačství (střešní krytiny) – Mistr pokrývač.
Klempířství – Mistr klempíř.
Truhlářství – Mistr truhlář.
Kamenictví – Mistr kameník.
Kovářství – Mistr kovář.
Betonářství – Mistr betonář.
Sklenářství – Mistr sklenář.
Obkladačství – Mistr obkladač.
Zámečnictví – Mistr zámečník.
Nástrojařství – Mistr nástrojař.
Hodinářství – Mistr hodinář.
Strojařství – Mistr strojař.
Puškařství – Mistr puškař.
Řezbářství – Mistr řezbář.
Košíkářství – Mistr košíkář.
Loutkářství – Mistr loutkář.
Krejčovství – Mistr krejčí.
Ševcovství (obuvnictví) – Mistr švec.
Klouboučnictví – Mistr kloboučník.
Čalounictví – Mistr čalouník.
Tkání – Mistr tkadlec.
Koželužství – Mistr koželuh.
Sedačkářství (výroba sedel) – Mistr sedlář.
Brašnářství – Mistr brašnář.
Pekařství – Mistr pekař.
Cukrářství – Mistr cukrář.
Řeznictví – Mistr řezník.
Vinařství – Mistr vinař.
Sladovnictví a pivovarnictví – Mistr sládek.
Zlatnictví a stříbrnictví – Mistr zlatník/stříbrník.
Gravírování – Mistr gravér.
Keramika – Mistr keramik.
Sochařství – Mistr sochař.
Malířství – Mistr malíř.
Restaurování – Mistr restaurátor.
Vitrážnictví – Mistr vitrážista.
Kořenářství – Mistr kořenář.
Svíčkařství – Mistr svíčkař.
Mýdlařství – Mistr mýdlař.
Tkadlectví – Mistr tkadlec.
Výroba hudebních nástrojů – Mistr loutnař/strunář.
Papírnictví – Mistr papírník.
Knihařství – Mistr knihař.
K čemu slouží Cechy?
Řemeslný cech je organizace nebo společenství řemeslníků, kteří se sdružují za účelem ochrany svých profesních zájmů, zajištění kvalitní práce, vzdělávání nových členů a vzájemné pomoci. Cechy byly tradičně součástí středověkých a novověkých měst, kde regulovaly podmínky pro provádění určitého řemesla a stanovovaly pravidla pro výrobu, obchodování a chování svých členů.
Cechy měly různé úkoly, mezi které patřily:
Kontrola kvality – zajištění, že výrobky vyhovují stanoveným standardům.
Ochrana členů – pomoc řemeslníkům v těžkých časech, například v případě nemoci nebo ztráty zaměstnání.
Vzdělávání – cech organizoval školení, mistrovské zkoušky a poskytoval učňovské místo pro nováčky, kteří se chtěli naučit danému řemeslu.
Ochrana před konkurencí – regulace počtu řemeslníků v určitém městě nebo oblasti, aby nebylo příliš mnoho lidí, kteří vykonávají stejnou profesi.
Cechy měly také svou hierarchii, která zahrnovala různá stupně členství, jako byli učeň, tovaryš a mistr. V dnešní době jsou některé cechy stále aktivní, i když jejich role se změnila a jsou spíše zaměřeny na profesní podporu a ochranu tradice daného řemesla.
Mistrovství řemesla
Nejvyšší mistr řemesla je v tradičním pojetí odborník, který dosáhl vrcholu ve svém řemesle, a to jak po stránce praktické, tak teoretické. Je to osoba, která má rozsáhlé zkušenosti, vysoké dovednosti a znalosti daného řemesla, a zároveň je schopná předávat své umění mladším generacím nebo kolegům. Nejvyšší mistr řemesla není jen zručný pracovník, ale i pedagog a nositel tradic.
V mnoha zemích a řemeslech existují různé úrovně odbornosti, které vedou k titulu „nejvyššího mistra“. Tyto úrovně se liší v závislosti na daném řemeslu, ale obvykle zahrnují následující etapy:
Učeň: Začátečník, který se učí základům řemesla. Učeň pracuje pod vedením zkušenějších řemeslníků a získává dovednosti a teoretické znalosti. Obvykle se jedná o několik let praxe.
Mistr (zručný řemeslník): Po absolvování učňovské fáze a složení odborných zkoušek se člověk stává mistrem svého řemesla. Mistr je plně kvalifikován a schopný vykonávat všechny úkony svého řemesla na vysoké úrovni. Mistr má větší samostatnost a může se rozhodnout pro vlastní podnikání nebo práci na výjimečných projektech.
Nejvyšší mistr (nebo mistr řemesla): Tento titul získává řemeslník, který se nejen osvědčil svou odborností, ale také prokázal schopnost učit ostatní a být odborným garantem ve svém oboru. Nejvyšší mistr má obvykle i další roli, jako je vedení školení, poradenství a stanovování standardů pro dané řemeslo.
K tomu, aby se někdo stal nejvyšším mistrem, obvykle musí:
Mít dlouholeté zkušenosti v daném oboru, obvykle 10 a více let.
Ovládat všechny techniky a dovednosti související s řemeslem.
Prokázat schopnosti pedagogické a organizační, například vedení školení nebo mentorování nových adeptů.
Skládat odborné zkoušky, které potvrzují vysokou úroveň odbornosti a znalostí v daném řemesle.
Některé systémy, zejména v historickém pojetí, vyžadovaly i úspěšné absolvování mistrovské zkoušky, která zahrnovala praktické a teoretické zkoušky a často i vytvoření vzorového díla.
Pokud řemeslo umožňuje různé specializace, může se titul „nejvyššího mistra“ vztahovat na konkrétní oblast řemesla, například v kovářství nebo tkalcovství, kde existují různé specializace a kategorie mistra.